"Na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev." (Kol 1,24) Těmito slovy svatého Pavla zahajuje Jan Pavel II. svůj apoštolský list Salvifici doloris o křesťanském významu lidského utrpení, který je citován v našich konstitucích v článku 3. Za utrpení se nemá považovat pouze fyzické utrpení, nemoc a utrpení těla. Oblast lidského utrpení je mnohem širší: ve skutečnosti existuje utrpení fyzické, morální i duchovní.
Ale proč trpět? Kristus dal odpověď na otázku utrpení a jeho spásné hodnoty. "Kristus uskutečnil vykoupení svým utrpením, a tím zároveň pozvedl i lidskou bolest do roviny vykoupení. Proto každý člověk může svým utrpením mít účast na Kristově výkupném utrpení." (Salvifici Doloris, č. 19)
Při čtení těchto slov Jana Pavla II. se nám vybaví 2. článek našich konstitucí: "Služebník utrpení si osvojují postoje, s nimiž Kristus přijal utrpení, aby daroval svou útěchu bratřím".
Originalita našeho charismatu spočívá v tom, že znovu poukazuje na vnitřní hodnotu utrpení a hlásá všem "vyšší evangelium" utrpení.
To je povolání Služebníků utrpení. Tímto způsobem chtějí být pokračovateli poslání otce Pia, jak řekl Jan Pavel II. při zvláštní audienci Služebníkům utrpení 2. prosince 2004: "Následujte otce Pia, jehož učení je vždy velmi aktuální, nechte se jím neustále inspirovat. Buďte jako on apoštoly modlitby a utrpení! Modlitba osvěcuje srdce a činí ho připravenějším přijmout utrpení; utrpení přijaté s poddajnou odevzdaností Bohu otevírá duši k pochopení bolesti druhých".